Design pro udržitelnost: Zeleň ve městech
Zeleň je pro život důležitá, na některých místech jí však je až žalostně málo. Řeč je především o velkých městech, která se ve spoustě případech stala betonovými džunglemi. Přesto můžeme i v nich najít mnoho volného prostoru, který při správném využití zastává významnou roli environmentální, společenskou i ekonomickou a ovlivňuje kvalitu života místních obyvatel. Takový prostor utváří městské prostředí a může ovlivnit rozvoj měst, co se týče jeho společnosti i urbanismu. Pokud tento rozvoj umožní dobré životní podmínky pro současné, ale i budoucí generace, nazýváme jej rozvojem udržitelným (Koutný, 2015)., což úzce souvisí s Transition designem.
Co je vlastně Transition design?
Podle Terry Irwin to je designové hnutí, které se zabývá takzvanými „wicked problems“, tedy rozsáhlými problémy, jež nemají jednoznačně správné řešení. Mohou to být klimatické změny, rozšiřující se propast mezi bohatými a chudými či ztráta biodiverzity. Základem Transition designu je transdisciplinarita, která je potřeba k nalezení řešení komplexních problémů v dlouhodobém měřítku. V transition designu se tedy problémy řeší tak, že se důkladně mapují, dávají se do všech možných souvislostí, umisťují se do širšího časoprostorového kontextu, ale také je snaha o překonání konfliktů mezi všemi stakeholdery a spoluvytváření sdílené vize s nimi (Irwin, 2015).
Jak s Transition designem souvisí zeleň ve městech?
Zeleň ve městech ovlivňuje spoustu aspektů a jsou to aspekty environmentální, společenské i ekonomické, přičemž každá oblast aspektů je ovlivňována těmi dalšími.
Z environmentálního hlediska je město pro udržitelný rozvoj naprosto nevyhovující. Město spotřebovává spoustu energie z okolí, přitom samo žádnou nevrací přírodě zpět, tvoří dopravní stavby, čímž devastuje půdu, tvoří emise, hluk, odpad, ohrožuje biodiverzitu a blokuje trasy přirozené bioty. Přesto města nejsou likvidována, za což můžou sociální a ekonomické aspekty, kterým existence měst velmi prospívá. Města jsou tedy pro nás potřebná, bylo by však vhodné jejich negativní vlivy omezit mimo jiné i pro to, aby tato negativa nepodkopávala jejich význam a funkci ekonomickou a sociální. Jistou roli v omezování negativ hrají i volné prostory mezi domy. Pokud se z nich stane opečovávané místo se spoustou stromů či rostlin, pomůže to nejen z environmentálního hlediska, ale také z toho společenského. Může docházet k větší sociální interakci a soudržnosti komunity, k mezigeneračním a mezisociálním kontaktům, což obohatí všechny zúčastněné strany (Yilmaz and Mumcu, 2016). Může se však stát, že se na tomto místě vyskytne alkoholismus, vandalismus či bezdomovectví, s čímž souvisejí i snahy veřejné správy vytlačit některé sociální skupiny z veřejných prostorů, které tím pádem ztrácejí svůj veřejný charakter. Mimo jiné i proto by zeleň ve městech měla být lépe analyzována, měly by se dělat lepší výzkumy pro větší kvalitu, dostupnost a ekonomickou udržitelnost. O zeleň je totiž potřeba se starat i nadále a kvůli špatnému plánování může přijít veškerá práce (i peníze) vniveč. Při tomto plánování je potřeba vnímat, jakou konkrétní roli prostor se zelení hraje, pro jaký okruh lidí je důležitý, jakou by mohli mít motivaci k jeho užívání, což se zase pojí se společenskými aspekty (Maxmillian Wittman a kol., 2017).
Toto vše znamená, že problém je opravdu komplexní. Neexistuje zde dílčí problém, jehož vyřešení by neovlivnilo spoustu dalších dílčích problémů. Proto je potřeba dívat se na zeleň ve městech a na nevyužité plochy v nich zeširoka, je potřeba neopomenout žádný aspekt a také je nutné vytvářet určité vize do budoucna.
Případové studie
Existuje spousta projektů, kdy byla snaha vytvořit prostor se zelení ve městech užitečný jak pro společnost, tak pro přírodu. Nyní si pro představu některé uvedeme.
Zahrada plná aktivit a zeleně ve Vlašimi
Tento projekt vznikl v letech 2009–2010 ve Vlašimi a realizoval jej Spolkový dům Blaník. Reagoval na potřebu obnovit zeleň a upravit přírodní prvky na zahradě Spolkového domu ve Vlašimi tak, aby byla příjemným zázemím pro návštěvníky a pro činnost místních spolků, zároveň aby byla i harmonickým přírodním systémem. Organizátoři chtěli také ctít tradici místa a zeleň obnovit takovým způsobem, aby zahrada připomínala dřívější majitelku domu, malířku Annu Roškotovou. Cílem projektu bylo i udržet původní venkovský charakter zahrady, vysadit staré odrůdy převážně ovocných stromů a keřů, umístit zahradní prvky, ale také zapojit místní komunity spolků do plánování a realizace, aby byla výsledkem společná práce, které by si všichni zúčastnění vážili a pečovali o ni.
Příprava plánování tedy probíhala za účasti širokého organizačního týmu složeného z místních spolků (25 zástupců spolků a občanů), kdy se formulovaly potřeby projektu a zadání zpracování návrhu projektu pro zahradní architektku. Dále po probrání architektonického návrhu došlo ke konkretizaci řešení prvků na zahradě jako je studna, ohniště apod. a poté se projekt řešil s městským úřadem, který byl zde jako investor. Následně proběhlo od jara do podzimu 14 brigád a slavnostní otevření zahrady bylo uskutečněno přibližně rok od první schůzky projektového týmu. Výsledkem byly různé změny, například živý plot z nevhodných tújí byl nahrazen listnatými okrasnými keři, byly pokáceny stromy určené k asanaci, vysazeny nové ovocné stromy, byly zde umístěny dřevěné lavičky, houpací lavice, systém dřevěných korýtek se zavlažovací nádrží a mnoho dalších vychytávek. Všechny tyto prvky zahradu oživily a nově vysázená zeleň bude svými plody těšit i další generace (Kvalitní veřejné prostory: Metodika tvorby a obnovy veřejných prostranství, 2011).
Visioning budoucnosti
Z hlediska Transition designu je potřeba jít více do hloubky a zaměřit se například na visioning budoucnosti. Tato metoda má za úkol rozvinout pohledy na budoucnost v pěti úrovních každodenního života. Je to domácnost, sousedství, město, region a planeta. Cílem tohoto kroku je snaha o představení si dlouhodobé budoucnosti, ve které budou životní styly udržitelné a ve které budou vztahy mezi jednotlivými úrovněmi každodenního života symbiotické, budou se tedy vzájemně obohacovat (Transition Design Seminar CMU, 2022).
V případě této případové studie ve Vlašimi se dá jistě visioning použít také. Jak zahrada poslouží rodinám a celým komunitám v budoucnu? Jsou druhy rostlin vhodné pro dané prostředí či neškodí původní zeleni? Jsou jednotlivé artefakty na zahradě vytvořeny z vhodného materiálu neškodícího planetě? Spousta otázek ohledně budoucnosti může vždy pomoct k lepšímu výsledku v realizaci projektu a ve větší udržitelnost v budoucnosti.
Prostor dvora v domě při ulici Anton-Baumgartner-Strasse
Dalším projektem je vnitroblok v jedné ulici ve Vídni. Projekt byl realizován v letech 2000–2010 a celý blok i s dvorem navrhla architektonická kancelář Boris Podrecca. Vnitroblok je přístupný pouze pro pěší a uzavřený dvůr je po krajích lemovaný chodníky. Jsou zde umístěny vzrostlé stromy, travnaté plochy a malý rybník s vodními rostlinami. Bytové sekce orientované do vnitrobloku jsou opatřené mřížovou konstrukcí s popínavou zelení. V celém prostoru se nesmí provozovat hlučné sporty a hry, zelený prostor tedy působí velmi klidně a intimně. Schodiště z bytových sekcí vedou do podzemních garáží, jejichž zastropení je právě parková zeleň a vodní plocha.
Vyhodnocení charakteru a vlivu volných prostorů mezi domy na udržitelný rozvoj v případě tohoto dvora je pozitivní. Podle Martina Culka je v tomto prostoru nízký výskyt nežádoucích dřevin a bylin, což i souvisí s intenzivní a detailní péčí o plochu vnitrobloku. Kvalitu zde posiluje také kvalitní vodní plocha, která je pozoruhodná velkou diverzitou vodních a mokřadních druhů, včetně těch, které jsou v přírodě vzácné a u nás chráněné. I přes uzavřenost dvora si zde našly cestu divoké kachny, které vodní plochu využívají. Je zde jeden exotický strom, pak u nádrže je vhodně umístěna vrba a k diverzitě stromů přispívají čtyři listnaté stromy. Z hygienického hlediska hodnotí Culek tento prostor rovněž kladně. Průměrná hodnota hygienické kvality v Rakousku je zřetelně lepší než v Brně i v Bratislavě, kdy k tomuto přispívá hlavně čistota prostorů. Konkrétně tento vídeňský prostor má silné omezení větrnosti, prašnosti i hluku z doprav. Co se týče návštěvníků, ti se ve vnitrobloku cítí velmi bezpečně a přináší jim pocit domova (Maxmillian Wittman a kol., 2017).
Metody participace
Prostor ve vídeňské ulici je bezesporu kvalitně navržený odborníky. Z pohledu Transition designu je však dobré zapojit do projektů všechny, kterých se prostor týká. Jsou to hlavně občané a především ti, kteří zde bydlí. Proto by se měl brát v potaz i jejich názor a do návrhu daného prostoru je zapojit také. Ideální cestou bývají participativní workshopy, které obsahují spoustu kreativních činností. Ty v občanech probouzejí tvořivost, zajímavé nápady a mohou odborníky v mnohém inspirovat. Častější participace občanů na tvorbě veřejných prostor navíc přináší větší životní spokojenost a důvěru v instituce (Novotný, 2020), která v současnosti není příliš vysoká.
Potenciální problémy
Transition design má za úkol řešit problémy, kterým čelí společnost 21. století. Je to například změna klimatu, nucená migrace, globální pandemie, nedostatečný přístup ke vzdělání, zdravotní péči apod. Tyto problémy jsou vzájemně propojené a projevují se na lokální úrovni specifickými způsoby (Transition Design Seminar CMU, 2022). Na řešení problémů se tedy musí jít odspodu. Co se týče zeleni ve městech, můžeme jivnímat jako nižší úroveň problému se změnou klimatu. Samotná zeleň ve městech však má své další menší problémy, které se mohou naskytnout. Dochází k případům, kdy je prostor, kde má být především příroda, využit v obchodním profitu. Například zde vznikne kavárna nebo bar, na místě přibydou odpadky a původní účel se změní. Bývají také problémy s úřady, kdy vedení obce může celý projekt zastavit či upravit po svém, čímž se může celý a do detailu vyšperkovaný projekt s velkým potenciálem udržitelnosti zničit. Nástrah bývá spousta a šance na úspěch většinou závisí především na lidech, kteří o prostoru ve městě nějakým způsobem rozhodují.
Veřejné služby budoucnosti
V tomto projektu se s kolegyněmi a s mentorkou zabýváme nevyužitými zelenými plochami ve městech, přičemž mapujeme situaci týkající se této oblasti ve velkých městech v České republice. Pomocí rozhovorů s různými zainteresovanými stranami se nám podařilo zjistit spoustu relevantních informací a problémů, se kterými se tyto strany musejí potýkat při realizaci projektů. Uvedu zde některé poznatky, které z rozhovorů vzešly a které mě zaujaly či znepokojily.
V projektech bývá spousta problémů už při plánování. Čeští investoři totiž často nepočítají se zapojením dalších obyvatel a představí dvě varianty, ze kterých je nutné si vybrat. Zároveň občané netuší, co a jak by šlo změnit, nemají inspiraci, což by se mělo podle jedné zahradní a krajinářské architektky řešit. Také říká, že investoři často nevědí, co chtějí. Pro kvalitní projekt je potřeba udělat studii, nicméně investoři chtějí po projektantovi vědět cenu a dál se nezajímají. Dále zmiňuje, že se stává, že spolky zasadí stromy, následně však chybí nějaká údržba, čímž pak práce postrádá smysl. To však není případ Okrašlovacího spolku v Mikulově, se kterým sama spolupracuje, také je kvalitně proveden např. projekt ve Vlašimi, o kterém je řeč o pár odstavců výše.
Problém participace nakousl i pár architektů, kdy architektka hledá fyzické zapojení do prostoru a občany do toho dostává bez speciálních metod, její partner zase zmínil participativní workshop v Chánově pro místní obyvatele, kdy mapovali veřejný prostor dané lokality. Základem zde byla mapa Chánova, jehož obyvatelé dostali ještě před workshopem barevná lepítka a určovali, se kterými místy jsou spokojení a která by chtěli nějak změnit. Na workshopu se už pracovalo hlavně s prostorem, který by potřeboval vylepšit a opět byli zapojení obyvatelé, kteří hravou formou navrhovali, kde a co by se jim líbilo vytvořit. Také oba nastínili jeden z velkých problémů, kterým je velmi malá interdisciplinarita. Architektka má zkušenost z Finska, kde bylo při každé realizaci projektu jasné, že tam musí být krajinář, architekt, botanik, stavař a mnoho dalších profesí. Tady se na tento problém příliš nehledí, účast různých lidí na projektu není zvykem, čímž se projekt stává nekvalitním a jeho šance k dlouhodobé údržbě a životnosti jsou nízké.
Závěr
Ačkoliv situace s přírodou ve velkých městech není ideální, můžeme vidět, že jsou snahy o zlepšení a na určitých místech se to opravdu daří, v zahraničí, ale i u nás. Pro úspěch projektu je však klíčové zahrnout do něj lidi ze všech oblastí, kterých se projekt dotýká a dívat se i na budoucí vize, tedy jak projekt bude prospívat i dalším generacím či celkovému životnímu prostředí. Proto je zde potřeba myslet na Transition design, který s takovými projekty úzce souvisí a jeho metodiky mohou se zelení ve městech velmi pomoct. Také není na škodu brát si příklad z projektů ve Vídni či ve Finsku, kde mají projekty skvěle promyšlené a mohou být pro nás inspirací.
Zdroje
1. Koutný, J. (2015). Význam volných prostorů pro rozvoj měst v jejich historickém vývoji: Význam volných prostorů pro udržitelný urbánní rozvoj, GAČR 15–05237S. Brno: VUT v Brně, Fakulta architektury.
2. Terry Irwin (2015). Transition Design: A Proposal for a New Areaof Design Practice, Study, and Research, Design and Culture, 7:2, 229–246, DOI:10.1080/17547075.2015.1051829
3. Yilmaz and Mumcu. (2016). In book: Environmental Sustainability and Landscape Management, chapter: 6. St. Kliment Ohridski University Press.
4. Maxmillian Wittman a kol. (2017). Mezi domy, mezi lidmi? Význam volných prostorů pro udržitelný urbánní rozvoj. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2017.
5. Kvalitní veřejné prostory: Metodika tvorby a obnovy veřejných prostranství (2011). UrbSpace.
6. Transition Design Seminar CMU. (2022). About the Assignments. https://transitiondesignseminarcmu.net/assignments/#1483988163620-92b71ade-89d0
7. Roman Novotný. (2020, 14. září). Design pro veřejnou správu: mezi designem zaměřeným na člověka a spekulací. https://artalk.cz/2020/09/14/design-pro-verejnou-spravu-mezi-designem-zamerenym-na-cloveka-a-spekulaci/#_ftn5.
